Libanon

Libanonská republika الجمهوريّة اللبنانية‎ al-Džumhúríja al-lubnáníja
vlajka znak
Hymna Kulluna lil-watan lil 'ula lil-'alam
Geografie
Poloha Libanonu
Hlavní město	Bejrút
Rozloha	10 452 km² (166. na světě) z toho 1,6 % vodní plochy
Nejvyšší bod	Kurnat as-Saudá (3088 m n. m.)
Časové pásmo	+2
Poloha	33°50′ s. š., 35°46′ v. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	6 836 596 (116. na světě, 2020)
Hustota zalidnění	560 ob. / km² (21. na světě)
HDI	▲ 0,769 (vysoký) (93. na světě, 2014)
Jazyk	arabština (úřední)[pozn. 1]
Náboženství	muslimové 54 %, křesťané 41 %, drúzové 5 %
Státní útvar
Státní zřízení	unitární konfesní parlamentní republika
Vznik	22. listopadu 1943 (nezávislost na Francii)
Prezident	neobsazeno od 31. října 2022[1]
Předseda vlády	Nadžíb Míkátí
Měna	libanonská libra (LBP)
HDP/obyv. (PPP)	18 500[2] USD (82. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	422 LBN LB
MPZ	RL
Telefonní předvolba	+961
Národní TLD	.lb
multimediální obsah na Commons

Libanon (arabsky لبنان‎, Lubnán [lɪbˈnɛːn]), plným názvem Libanonská republika (arabsky الجمهورية اللبنانية‎, al-Džumhúríja al-lubnáníja), je stát na Blízkém východě v jihozápadní Asii, při východním pobřeží Středozemního moře. Hraničí na východě a severu se Sýrií, na jihu s Izraelem. Jako stát nacházející se v historicky významném území Blízkého východu je Libanon, i přes svou malou rozlohu, význačný pro svou bohatou historii a etnicky a nábožensky rozmanité obyvatelstvo.

Libanon se nachází ve významné oblasti Levanty, kde se v minulosti nacházela řada státních útvarů a rozličných civilizací. První důkazy osídlení území dnešního Libanonu pochází již z doby před více než sedmi tisíci lety.^[3] Jednalo se o domovinu Féničanů (území Fénicie), jejichž civilizace území dominovala téměř tři tisíce let (3200 až 539 př. n. l.). V roce 64 př. n. l. se území stalo součástí Římské říše a po vzniku křesťanství bylo jedním z prvních míst, kam se toto náboženství rozšířilo. V oblasti pohoří Libanon vznikla maronitská katolická církev, přičemž maronité si své náboženství a identitu udrželi i poté, co se území stalo součástí Rášidského chalífátu. Následně však v oblasti vznikla nábožensko-etnická skupina Drúzů, která se vedle maronitských křesťanů stala na několik století jednou ze dvou dominantních demografických skupin v oblasti. Po křížových výpravách bylo území rozděleno mezi Jeruzalémské království a Tripolské hrabství, Maronité se následně stali součástí katolické církve.

V 16. století se Libanon stal součástí Osmanské říše a zůstal pod její nadvládou po dobu 400 let, až do konce první světové války, kdy se stal francouzským mandátním územím. Pod francouzskou správou bylo značně rozšířeno území tehdejšího převážně křesťanského Horského Libanonu a bylo vyčleněno jako Velký Libanon, čímž se utvořily hranice dnešní Libanonské republiky. Po vyhlášení nezávislosti v roce 1943 se stal Libanon parlamentní republikou s nábožensky (pluralitním) konfesním parlamentním systémem, založeném na vyváženosti náboženských skupin v politickém systému. Libanon byl prvotně politicky stabilní a ekonomicky rozvinutou zemí, díky čemuž si vysloužil přezdívku „Švýcarsko Středomoří“. Nicméně po příchodu palestinských běženců do země a následnému vyostření vztahů mezi náboženskými komunitami se země v roce 1975 propadla do občanské války, která trvala až do roku 1990. Rozsáhlé části země byly okupovány Izraelem (1985 až 2000) a Sýrií (1975 až 2005).

Hlavním a největším městem a kulturním centrem Libanonu je Bejrút. Mezi další významná města země patří Tripolis, Sidón, Týr, Byblos a další. V roce 2020 v Libanonu žilo více než 6,8 milionu obyvatel. Úředním jazykem je arabština, francouzština je ústavou stanovený druhý jazyk. V zemi přebývá také až 1,5 milionu syrských a dalších asi 400 tisíc palestinských běženců.^[4][5] Dohromady tak běženci tvoří přes jednu čtvrtinu celkového počtu obyvatelstva.^[6] Libanon je specifický svou náboženskou rozmanitostí. Muslimové tvoří 54 procent, křesťané 41 procent a drúzové 5 procent obyvatelstva.

Poválečné snahy o získání opětovné politické stability a ekonomické prosperity jsou komplikovány četnými problémy, a to jak interními (např. Druhá libanonská válka, fragmentace politické scény, nápor běženců ze Sýrie a Palestiny, ekonomická krize aj.), tak externími (syrská občanská válka a celková nestabilita regionu). Země se stále zotavuje z konfliktů a je rozvojovou zemí a zemí s nejvyšším indexem lidského rozvoje a HDP na obyvatele mezi arabskými státy kromě států Perského zálivu, její poměrně příznivý ekonomický vývoj během nultých a desátých let 21. století byl však poznamenán právě probíhající ekonomickou krizí.^[7] Libanon je členem Organizace spojených národů, Ligy arabských států, Frankofonie, Hnutí nezúčastněných zemí a Organizace islámské spolupráce.

Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „pozn.“, ale neexistuje příslušná značka <references group="pozn."/>