Lingua franca

Lingua franca (výslovnost lingva franka) je jakýkoliv jazyk šířeji využívaný nad rámec rodilých mluvčích. Status lingvy franky je de facto obvykle „udělen“ lidmi jazyku, který nejvíce ovlivňuje dobu, ve které žijí. Jakýkoliv jazyk, který se stal lingvou frankou, byl prvotně určen pro mezinárodní obchod, ale časem mohl být přijat také pro kulturní výměnu informací či v diplomacii – např. v Evropě byla po celý raný novověk lingvou frankou diplomacie francouzština. Dnes se za lingua francu považuje především angličtina, francouzština, čínština, španělština, arabština, portugalština, němčina a hindustánština.

Název „lingua franca“ (jinak také sabir) byl původně používán Araby, a sice k pojmenování všech románských jazyků, zejména italštiny (Arabové všechny národy v západní Evropě označovali jako „Franky“). Později se tak označoval jazyk s románskou slovní zásobou (většina slov odvozena ze španělštiny a italštiny) a velmi jednoduchou gramatikou, který byl až do konce 19. století používán námořníky ve Středozemním moři, částečně na Středním východě a severní Africe.