Link Wray

Link Wray
Link Wray v roce 2005
Základní informace
Rodné jméno	Fred Lincoln Wray
Narození	2. května 1929 Dunn, Severní Karolína, USA
Úmrtí	5. listopadu 2005 (ve věku 76 let) Kodaň, Dánsko
Žánry	rock and roll, rockabilly, roots rock, country, surf rock, protopunk
Povolání	hudebník
Nástroje	kytara, zpěv
Hlasový obor	baryton
Aktivní roky	1956–2005
Vydavatelé	Ace Records, Swan Records, Polydor Records, Virgin Records, Cadence Records, Epic Records
Členem skupiny	Link Wray and his Ray Men
Příbuzná témata	Robert Gordon
Ocenění	Rock and Roll Hall of Fame (2023)
Manžel(ka)	Elizabeth Canady Wray Sharon Wray Katherine Tidwell Wray Olive Wray
Děti	Elizabeth Wray Fred Lincoln Wray III Link Elvis Wray Mona Kay Wray Belinda Wray Rhonda Wray Shayne West Wray Charlotte Wray
Rodiče	Fred Lincoln Wray, Sr. a Lillian M. Wray
Příbuzní	Vernon Wray[1] a Doug Wray[1] (sourozenci)
Web	www.linkwray.com
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Link Wray (rodným jménem Fred Lincoln Wray; 2. května 1929 – 5. listopadu 2005) byl americký kytarista a zpěvák. Svou kariéru zahájil již na počátku padesátých let; následně byl však odveden do armády a kariéry hudebníka se musel vzdát. Po návratu se opět začal věnovat hudbě. Svou vůbec nejznámější píseň „Rumble“ vydal v roce 1958; ta později zazněla v mnoha filmech, jako například Pulp Fiction (1994) a Den nezávislosti (1996).^[2] V pozdějších letech se na úspěch písně snažil navázat několika dalšími, ale bez většího úspěchu. Následně se na čas přestal věnovat hudbě a vrátil se v roce 1971 se svým prvním řadovým albem nazvaným jednoduše Link Wray. Během této dekády vydal několik dalších alb a v osmdesátých letech netvořil, i když stále koncertoval. Několik dalších alb vydal v devadesátých letech; své úplně poslední nazval Barbed Wire a vyšlo v roce 2000.

Původem byl ze tří čtvrtin indián Shawnee a během své kariéry hrál několik písní s indiánskou tematikou: „Shawnee“, „Apache“ a „Comanche“. Byl znám pro hutný styl hry na kytaru nazývaný „power akord“; sám k tomu řekl, že chtěl vymyslet něco jiného než dělají jazzoví kytaristé.^[3]