Litva

Litevská republika Lietuvos Respublika
vlajka znak
Hymna Tautiška giesmė
Motto Tautos jėga vienybėje
Geografie
Poloha Litvy
Hlavní město	Vilnius
Rozloha	65 300 km² (121. na světě) z toho 2 % vodní plochy
Nejvyšší bod	Aukštojas (294 m n. m.)
Časové pásmo	+2
Poloha	55°12′ s. š., 24° v. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	2 870 191 (135. na světě, 2023)
Hustota zalidnění	44 ob. / km² (138. na světě)
HDI	▲ 0,875 (velmi vysoký) (35. na světě, 2021)
Jazyk	litevština (úřední), žemaitština, ruština, polština, jidiš, běloruština
Národnostní složení	Litevci 84 %, Poláci 6 %, Rusové 5 %, Bělorusové 2%
Náboženství	katolíci 74 %, ostatní křesťané 5 %, bez vyznání 6%, bez odpovědi 14 %
Státní útvar
Státní zřízení	parlamentní republika
Vznik	11. března 1990 (vyhlášení nezávislosti na SSSR)
Prezident	Gitanas Nausėda
Předsedkyně vlády	Ingrida Šimonytėová
Měna	Euro (Eur)
HDP/obyv. (PPP)	52 200[1] USD (39. na světě, 2024)
Giniho koeficient	36,2 (2022)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	440 LTU LT
MPZ	LT
Telefonní předvolba	+370
Národní TLD	.lt
multimediální obsah na Commons

Litva (litevsky Lietuva), plným názvem Litevská republika (litevsky Lietuvos Respublika), je pobaltský stát v Evropě. Je jednou ze tří baltských zemí a leží na východním pobřeží Baltského moře. Na severu sousedí s Lotyšskem, na východě s Běloruskem, na jihu s Polskem, na jihozápadě s ruskou exklávou Kaliningradská oblast a na západě má námořní hranici se Švédskem. Vesměs rovinatá a nížinná země má rozlohu 65 300 km² a žije v ní 2,9 milionu obyvatel. Hlavním a největším městem je Vilnius, dalšími významnými městy jsou Kaunas, Klaipéda, Šiauliai a Panevėžys. Litevci jsou baltským národem a tvoří 85 % obyvatel země.^[2] Oficiálním jazykem je litevština, jeden ze dvou živých baltských jazyků.

Jihovýchodní pobřeží Baltského moře bylo po tisíciletí obýváno různými baltskými kmeny. Ve 30. letech 12. století litevské země poprvé sjednotil velkokníže Mindaugas, který 6. července 1253 vytvořil Litevské království. Následná expanze a konsolidace vyústila v Litevské velkoknížectví, které bylo ve 14. století největší zemí v Evropě.^[3] V roce 1386 uzavřelo velkoknížectví faktickou personální unii s Korunou polského království. Obě království se v roce 1569 spojila do dvoukonfederální Polsko-litevské unie, která vytvořila jeden z největších a nejúspěšnějších států v Evropě. Tato unie trvala více než dvě století, dokud ji sousední země v letech 1772–1795 postupně nerozložily, přičemž většinu litevského území anektovalo Ruské impérium. Ke konci první světové války vyhlásila v roce 1918 Litva nezávislost a založila moderní Litevskou republiku. Za druhé světové války byla Litva okupována Sovětským svazem, poté nacistickým Německem a v roce 1944 byla znovu obsazena Sověty. Litevský ozbrojený odpor proti sovětské okupaci trval až do počátku 50. let 20. století. Dne 11. března 1990, rok před formálním rozpadem Sovětského svazu, se Litva stala první sovětskou republikou, která se odtrhla, když vyhlásila obnovení své nezávislosti.^[4]

Litva je vyspělou zemí s vysokými příjmy a vyspělou ekonomikou, která se v indexu lidského rozvoje umístila na 35. místě. Litva je členem Evropské unie, Rady Evropy, eurozóny, Severské investiční banky, Schengenského prostoru, NATO a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Účastní se také formátu regionální spolupráce Severská a baltská osmička.