Lucembursko

Lucemburské velkovévodství Grand-Duché de Luxembourg Großherzogtum Luxemburg Groussherzogdem Lëtzebuerg
vlajka znak
Hymna Ons Heemecht
Motto Mir wëlle bleiwe wat mir sinn (lucembursky) Nous voulons rester ce que nous sommes (francouzsky) Wir wollen bleiben, was wir sind (německy) (Chceme zůstat, co jsme)
Geografie
Poloha Lucemburska
Hlavní město	Lucemburk
Rozloha	2 586 km² (168. na světě) z toho 0,23 % vodní plochy
Nejvyšší bod	Kneiff (560 m n. m.)
Časové pásmo	+1
Poloha	49°46′12″ s. š., 6°7′48″ v. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	660 809 (163. na světě, 2023)
Hustota zalidnění	255 ob. / km² (58. na světě)
HDI	▲ 0,930 (velmi vysoký) (17. na světě, 2021)
Jazyk	lucemburština, němčina, francouzština
Náboženství	katolické
Státní útvar
Státní zřízení	konstituční monarchie
Vznik	1815 (osvobození od personální unie s Nizozemskem)
Velkovévoda	Jindřich I. Lucemburský
Předseda vlády	Luc Frieden
Měna	euro (EUR)
HDP/obyv. (PPP)	135 605[1] USD (1. na světě, 2023)
Giniho koeficient	29,5[2] (2022)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	442 LUX LU
MPZ	L
Telefonní předvolba	+352
Národní TLD	.lu
multimediální obsah na Commons

Lucembursko, plným názvem Lucemburské velkovévodství (lucembursky Groussherzogtum Lëtzebuerg, německy Großherzogtum Luxemburg, francouzsky Grand-Duché de Luxembourg), je malý západoevropský vnitrozemský stát. Sousedící na západě a severu s Belgií, na východě s Německem a na jihu s Francií. S rozlohou 2 586 km² je sedmým nejmenším suverénním státem v Evropě,^[3] žije v něm 661 000 obyvatel,^[4] což z něj činí jednu z nejméně zalidněných zemí v Evropě,^[5] i když s nejvyšším přírůstkem obyvatelstva;^[6] cizinci tvoří téměř polovinu obyvatelstva.^[7] Lucemburská kultura, lidé a jazyky je úzce propojena se svými francouzskými a německými sousedy. Úředními jazyky jsou lucemburština, němčina a francouzština.^[8][9] Lucembursko je zastupitelská demokracie a konstituční monarchie, v čele stojí velkovévoda. Jeho hlavní a nejlidnatější město Lucemburk^[10] je jedním ze čtyř institucionálních sídel Evropské unie (EU) a sídlem několika institucí EU, zejména Soudního dvora Evropské unie.^[11][12]

Počátek dějin Lucemburska se obvykle klade k roku 963, kdy hrabě Siegfried získal římské opevnění zvané Lucilinburhuc, a to od benediktínského kláštera v Trevíru. Siegfriedovi potomci zvětšovali území sňatky, válkou a vazalskými vztahy. Na konci 13. století vládli již na značném území jako lucemburská hrabata. V roce 1308 se lucemburský hrabě Jindřich VII. stal římským králem a později císařem Svaté říše římské. Lucemburský rod během vrcholného středověku dokázal na císařský stolec prosadit čtyři panovníky. Jeden z nich, Karel IV., povýšil v roce 1354 hrabství na vévodství. To bylo posléze inkorporováno do Burgundského kraje, Habsburského Nizozemí, Francouzského království a nakonec bylo ovládnuto Napolenem a začleněno do První francouzské republiky a císařství. Současný stát vznikl na Vídeňském kongresu v roce 1815. Roku 1839 byla čistě francouzsky mluvící část Lucemburska, takřka polovina území, postoupena Belgii. Od té doby Lucembursko existuje ve stejných hranicích.

Lucembursko je rozvinutá země s vyspělou ekonomikou a jedním z nejvyšších světových hrubých domácích produktů dle parity kupní síly na obyvatele. Indexem lidského rozvoje a rovností LGBT osob se řadí mezi nejvyšší v Evropě.^[13][14] Lucembursko je proslulé ochranou životního prostředí, podle indexu Environmental Performance Index je šestou nejlepší zemí na světě.^[15] Země chce dosáhnout nulových emisí skleníkových plynů do roku 2050. Je zakládajícím členem Organizace spojených národů, Severoatlantické aliance, Evropské unie,^[16] schengenského prostoru, eurozóny, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a Beneluxu.^[17][18]