Monako

Monacké knížectví Principauté de Monaco
vlajka znak
Hymna Hymne monégasque
Motto Deo Juvante (S boží pomocí)
Geografie
Poloha Monaka
Hlavní město	Monaco (čtvrť Monaco-Ville)
Rozloha	2,02 km² (194. na světě)
Nejvyšší bod	Chemin des Révoires (161 m n. m.)
Časové pásmo	+1
Poloha	43°43′52″ s. š., 7°25′12″ v. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	38 367[1] (190. na světě, odhad 2023)
Hustota zalidnění	18 446 ob. / km² (1. na světě)
Jazyk	francouzština (úřední), dále italština, monegaština/ligurština
Náboženství	římskokatolické 81 %, jiní křesťané 5 %, bez vyznání 12 %
Státní útvar
Státní zřízení	konstituční monarchie, knížectví
Vznik	1419 (prosazení dědičného nároku rodu Grimaldi)
Kníže	Albert II.
Státní ministr	Isabelle Berro-Amadeï (ad interim)
Měna	euro (EUR)
HDP/obyv. (PPP)	115 700 USD (3. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	492 MCO MC
MPZ	MC
Telefonní předvolba	+377
Národní TLD	.mc
multimediální obsah na Commons

Monako (francouzsky Monaco), plným názvem Monacké knížectví (francouzsky Principauté de Monaco), je suverénní městský stát a mikrostát na Francouzské riviéře několik kilometrů západně od italského regionu Ligurie v západní Evropě u Středozemního moře. Jedná se o poloenklávu, která na severu, východě a západě hraničí s Francií. Monako se rozkládá na úzkém území posetém kopci a výběžkem pevniny, má horké středomořské podnebí. V knížectví na rozloze 2 km² žije 38 000 obyvatel,^[1] z toho asi 9 500 monackých státních příslušníků,^[2] což z něj činí nejhustěji osídlený suverénní stát světa. Úředním jazykem Monaka je francouzština, mnozí obyvatelé mluví a rozumí také monatsky, anglicky a italsky, přes 80 % obyvatel se hlásí k římskokatolické církvi.

Území bylo původně součástí Janovské republiky, v níž byli Grimaldiové jedním z patricijských rodů. Od roku 1297 bylo relativně autonomní a od tohoto roku mu tento rod s krátkými přestávkami vládne. V roce 1861 mu francouzsko-monacká smlouva udělila svrchovanost a v roce 1911 se knížectví stalo konstituční monarchií. Hospodářský rozvoj Monaka byl podnícen v druhé polovině 19. století otevřením prvního kasina a železničním spojením s Paříží.^[3] Mírné podnebí a možnosti hazardu přispěly k tomu, že se Monako stalo turistickou destinací a rekreačním centrem pro bohaté. Monako se stalo významným bankovním centrem a snažilo se o diverzifikaci do sektoru služeb a malých průmyslových odvětví s vysokou přidanou hodnotou. Navzdory nezávislosti Monaka a jeho samostatné zahraniční politice je za jeho obranu kromě udržování dvou malých vojenských jednotek zodpovědná Francie.

Knížectví je konstituční monarchií, v jejímž čele stojí kníže, který má navzdory svému ústavnímu postavení politickou moc. V čele vlády stojí premiér, zákonodárným orgánem je Národní rada. Monako je daňovým rájem; nemá žádnou daň z příjmu fyzických osob a nízké daně z podnikání. Je považováno za jedno z nejbohatších a nejdražších míst na světě.^[4][5] Monako je celosvětovým centrem praní špinavých peněz a v červnu 2024 Finanční akční výbor zařadil Monako pod zvýšený dohled za účelem boje proti praní špinavých peněz a financování terorismu.^[6][7] Je plnoprávným členem Organizace spojených národů, Rady Evropy, Mezinárodní organizace frankofonie, Světové zdravotnické organizace a Mezinárodní hydrografické organizace, která má v Monaku své ústředí. Není součástí Evropské unie, ale podílí se na některých politikách EU, včetně celních a hraničních kontrol, de facto je členem schengenského prostoru i eurozóny.