Nico

Nico
Fotografie z roku 1966
Základní informace
Rodné jméno	Christa Päffgen
Narození	16. října 1938 Kolín nad Rýnem, Německo[1]
Úmrtí	18. července 1988 (ve věku 49 let) Ibiza, Španělsko
Příčina úmrtí	nehoda na kole
Místo pohřbení	Berlín Friedhof Grunewald-Forst
Žánry	art rock, experimentální hudba, avantgardní hudba, folk rock, protopunk
Povolání	hudebnice, skladatelka, modelka, herečka
Nástroje	zpěv, harmonium, tamburína
Hlasový obor	kontraalt[2]
Aktivní roky	1954–1988
Vydavatelé	Verve, Island, Elektra, Reprise, Beggars Banquet
Členem skupiny	The Velvet Underground
Příbuzná témata	The Velvet Underground, John Cale, Lou Reed, Brian Jones, Andy Warhol
Partner(ka)	Philippe Garrel
Děti	Christian Aaron Boulogne
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nico (občanským jménem Christa Päffgen; 16. října 1938 Kolín nad Rýnem, Německo^[3] – 18. července 1988 Ibiza, Španělsko^[2]) byla německá hudebnice, zpěvačka, herečka, modelka a hudební skladatelka. Nejprve byla fotomodelkou a krátce poté se přestěhovala do Francie. Díky modelingu se dostala do dalších evropských zemí, například do Švýcarska, Španělska a Rakouska.^[4] Ze všech míst si Nico nejvíce oblíbila ostrov Ibiza, který často navštěvovala po většinu svého pozdějšího života a kde také zemřela. Na přelomu padesátých a šedesátých let se Nico začala angažovat i ve filmech. První větší rolí pro ni byla postava Nico Otzak ve filmu Sladký život italského režiséra Federica Felliniho.^[5] V šedesátých letech hrála v několika filmech Andyho Warhola a během sedmdesátých pak v různých filmech francouzského režiséra Philippa Garrela.

Ačkoliv Nico již počátkem šedesátých let chodila na hodiny zpěvu,^[6] až do roku 1965 se mu nevěnovala. V roce 1965 natočila v Anglii za pomoci Andrewa Looga Oldhama, který byl manažerem skupiny The Rolling Stones, svůj první singl. Později, když se přestěhovala do New Yorku, ji Andy Warhol představil skupině The Velvet Underground, které dělal manažera, a Nico s nimi začala zpívat.^[7] Jejich spolupráce vyvrcholila v albu The Velvet Underground & Nico, na kterém Nico zpívá hlavní vokály ve třech z celkových jedenácti písní. Album vyšlo v březnu 1967 a ve stejném roce Nico vydala své první sólové album nazvané Chelsea Girl. V následujících letech vydala pět dalších alb; na prvních třech a znovu na posledním ji doprovázel bývalý člen The Velvet Underground, multiinstrumentalista John Cale.

Zemřela v červenci 1988 na následky zranění při nehodě na kole.^[8] Její památku v pozdějších letech uctilo mnoho hudebníků, kteří zahráli na festivalu Life Along the Borderline: A Tribute to Nico pořádaném Johnem Calem v letech 2008, 2009, 2010 a 2013 v různých městech. Mezi vystupujícími byli například Sharon Van Etten, Mark Linkous, Kim Gordon, Lisa Gerrard nebo Peaches.^[9] Jako svůj vzor ji označily například Patti Smith nebo Siouxsie Sioux.^[10]