Porajmos

Porajmos (romsky: [ˈpɔʁmɔs]) (také porrajmos nebo pharrajimos, doslovně ztrávení nebo zničení v některých dialektech romštiny, romský holokaust) byl pokus nacistického Německa, Nezávislého státu Chorvatsko, Horthyho Maďarska a jejich spojenců^[ujasnit] o vyhlazení Romů a Sintů v Evropě během druhé světové války. Pod Hitlerovou vládou byli Romové spolu s Židy definováni jako „nepřátelé rasově čistého státu“ podle Norimberských zákonů; obě skupiny byly postiženy stejnou politikou a perzekucemi, které vyvrcholily téměř totálním vyhlazením obou skupin v zemích okupovaných nacisty.^[1]

Odhady počtu obětí z řad Romů se pohybují od 220 000 do 1 500 000.^[2] Podle Iana Hancocka, ředitele Programu romských studii na Texaské univerzitě v Austinu, zde existují tendence podhodnocovat skutečné počty obětí. Sumarizoval, že téměř celá romská populace byla zabita v Chorvatsku, Estonsku, Litvě, Lucembursku a Nizozemsku.^[3] Rudolph Rummel, emeritní profesor politologie na Havajské univerzitě odhaduje, že v nacistickém Německu muselo zemřít 258 000 Romů,^[4] 36 000 v Rumunsku za vlády Iona Antonescu^[5] a 27 000 v ustašovském Chorvatsku.^[6]

Západní Německo formálně uznalo genocidu Romů v roce 1982.