Sigmund Freud

Sigmund Freud
Sigmund Freud, v roce 1921
Rodné jméno	Sigismund Šlomo Freud
Narození	6. května 1856 Příbor, Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	23. září 1939 (ve věku 83 let) Londýn, Spojené království Spojené království
Příčina úmrtí	asistovaná sebevražda
Místo pohřbení	Golders Green Crematorium
Povolání	psychoanalytik, neurolog a esejista
Alma mater	Vídeňská univerzita
Témata	psychoanalýza a neurologie
Významná díla	Výklad snů Civilization and Its Discontents Totem and Taboo Three Essays on the Theory of Sexuality The Ego and the Id … více na Wikidatech
Ocenění	Goethova cena (1930) zahraniční člen Královské společnosti (1936)
Manžel(ka)	Martha Bernaysová (1886–1939)
Děti	Anna Freudová[1][2] Ernst Ludwig Freud[1][2] Martin Freud[1][2][3] Oliver Freud[2] Sophie Freud[2] Mathilde Freud[2]
Rodiče	Jakob Freud[3][2] a Amálie Freudová[2]
Příbuzní	Alexander Freud[1][2], Anna Freud Bernays[2][4], Pauline Regine Freud[2], Adolfine Freud[2], Marie Freud[2], Regina Debora Freud[2] a Julian Freud[2] (sourozenci) Edward L. Bernays (synovec)[1] Lucian Freud (vnuk)
Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sigmund Freud (6. května 1856, Příbor – 23. září 1939, Londýn), rodným jménem Sigismund Šlomo Freud, byl rakouský lékař-neurolog, psycholog a zakladatel psychoanalýzy. Narodil se v Příboře, v německy mluvící židovské rodině pocházející z Haliče. Během jeho dětství se rodina přestěhovala do Vídně, kde prožil takřka celý život. Zemřel v emigraci v Londýně, kam se krátce před smrtí uchýlil před nastupujícím nacismem.

Vytvořil psychoterapeutickou metodu založenou na volných asociacích pacienta, vytvoření přenosového vztahu s ním a na interpretaci jeho promluv, snů, přenosových emocí a odporu během terapie. Okolo této terapeutické techniky rozvinul rozsáhlý teoretický systém popisující člověka z hlediska psychologického, filozofického i antropologického. Systém má několik větví, z nichž nejvýznamnější je pudová teorie (libido, vývojová stadia libida, narcismus, pud smrti), tzv. první topika (přání, výklad snů, oidipovský komplex, nevědomí, předvědomí, vědomí) a tzv. druhá topika (ego, superego a id). Velkou pozornost věnoval též kultuře a náboženství. Byl 3. nejcitovanějším psychologem 20. století.^[5]