Slabika

Tento článek je o základní jednotce lidské řeči. O slabice jakožto počítačovém pojmu pojednává článek bajt.

Slabika je označována jako nejmenší přirozená jednotka řeči. Proud řeči můžeme obvykle rozdělit na konkrétní počet slabik a každá taková výpověď obsahuje alespoň jednu slabiku, např. v češtině tříslabičné slovo ja-ho-da. Jedná se tedy o skupinu hláska (samohlásek či souhlásek), které jako celek pomáhají organizovat řeč [1] [2]. Slabiky jako skupiny hlásek se podílí na fonologické struktuře nadřazených jednotek řeči [3]. Z hlediska výslovnosti můžeme slabiku popsat jako přechod od sevřenosti mluvních orgánů (tzv. striktury) k jejich otevřenosti (tzv. apertuře) a návrat zpět do výchozího bodu [4] [5]. Slabika je také považována za nejmenší prozodickou jednotku. Je nositelem základních prozodických vlastností, a to výšky, délky, hlasitosti a barvy hlasu [6] [7]. Koncepty slabiky a přízvuku jsou základním východiskem metrické fonologie [3].

  1. LADEFOGED, Peter, & JOHNSON, Keith. A Course in Phonetics. Stamford: Cengage Learning 2014
  2. ŠTURM, Pavel, & BIČAN, Aleš. Slabika a její hranice v češtině. Praha: Karolinum 2021.
  3. a b LAVER, John. Principles of Phonetics. London: Cambridge University Press 1994.
  4. SKARNITZL, Radek, ŠTURM, Pavel, & VOLÍN, Jan. Zvuková báze řečové komunikace. Praha: Karolinum 2016.
  5. HÁLA, Bohuslav. Slabika, její podstata a vývoj. Sborník filologický 4(1). Praha: Nakladatelství Československé akademie věd 1956.
  6. ZSIGA, Elizabeth C. The sounds of language: An introduction to phonetics and phonology. Oxford: Blackwell Publishing 2013.
  7. RENSKÝ, Miroslav. Funkce slabiky v jazykovém systému. Slovo a slovesnost 21(2), 86–95. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR 1960.

© MMXXIII Rich X Search. We shall prevail. All rights reserved. Rich X Search