Tibet

Tibet བོད (Bod) 西藏 (Si-Cang)
Mount Everest je nejvyšší hora světa
Geografie
tibetský region se rozprostírá na území čtyř čínských provincií a jedné autonomní oblasti
Hlavní město	Lhasa
Status	region rozdělený mezi čtyři provincie a jednu autonomní oblast ČLR
Souřadnice	29°39′ s. š., 91°6′ v. d.
Nejvyšší bod	Mount Everest (8849 m n. m.)
Obyvatelstvo
Jazyk	tibetština, severočínské dialekty
Národnostní složení	Tibeťané, Chanové, Mönpové, Chuejové
Náboženství	tibetský buddhismus, bön, islám, křesťanství (původně nestoriánství, od 17. stol. římskokatolictví)
Správa regionu
Stát	Čína Čína
Podřízené celky	Amdo, Ü-Cang, Kham (historicky); Tibetská autonomní oblast, části provincií Čching-chaj, S’-čchuan, Jün-nan a Kan-Su (de facto)
Měna	čínský jüan
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tibet (tibetsky བོད་, Wylie Bod; čínsky 西藏, pinyin Xīzàng, Švarný Si-cang) je region v jihozápadní Číně, jenž rozprostírá na celém území Tibetské autonomní oblasti a částech provincií Čching-chaj, S’-čchuan, Jün-nan a Kan-Su.^[1][2] Z velké části se rozkládá na Tibetské náhorní plošině a jeho průměrná výška dosahuje přibližně 4 500 m n. m., proto se Tibetu někdy říká „střecha světa“. Tradičním etnikem Tibetu jsou Tibeťané hovořící tibetským jazykem. Na území Tibetu žijí také Chanové a Chuejové. Mimo jiné je Tibet centrem tibetského buddhismu, tzv. lámaismu.

V 7. století vzniklo Tibetské království,^[3] které se zhroutilo po roce 842. Západní a střední Tibet byly poté převážně sjednoceny tibetskou vládou ve Lhase nebo v blízkých lokalitách, ta byla v různých dobách pod mongolskou a čínskou nadvládou. Východní oblasti Kham a Amdo byly často rozděleny mezi řadu knížectví a jiné skupiny, tyto oblasti většinu času spadaly přímo pod čínskou správu. Současné hranice Tibetu byly obecně definovány v 18. století. V roce 1903 provedli Britové invazi do Tibetu a donutili místní vládu podepsat smlouvy, kterými se stal Tibet v podstatě britským protektorátem, i nadále však Britové ujišťovali Čínu, že stále uznává její nároky na autoritu nad Tibetem. Tibet v roce 1913 vyhlásil nezávislost, to ovšem nebylo uznáno čínskou vládou. Později Lhasa převzala kontrolu i nad západní části čínské oblasti S’-čchuan. V regionu vláda udržela autonomii do roku 1951, kdy byla tibetská armáda zničena v bitvě u Čhamdo. Po neúspěšném povstání, při kterém zemřelo okolo 1,2 milionu Tibeťanů, byla Čínou v roce 1959 tibetská vláda zrušena.^[4] Dne 29. dubna téhož roku však Jeho Svatost Dalajláma ustanovil dle práva a dle moci jedinou právoplatnou a svrchovanou vládu nad celým Tibetem, dnes sídlící v Dharamsale - Tibestkou exilovou vládu CTA^[5] (de facto reorganizací Kashagu, 14. června 1991 oficiálně jako Tibetská vláda v exilu).^[5]

Historický Tibet se skládal ze tří provincií – Amdo, Kham a Ü-Cang (která sama se skládá z regionů Ngari, Ü a Can, je však někdy uváděna dohromady, jako jedna provincie Ü-Cang), a měl rozlohu okolo 2,5 milionů km². K historickému Tibetu se někdy počítá též Bhútán a území v severní Indii – Ladak, Sikkim a severní část Arunáčalpradéše (tzv. Jižní Tibet). Asi polovinu území historického Tibetu dnes zabírá Tibetská autonomní oblast.