Tristan a Isolda (opera)

Tristan a Isolda
Tristan und Isolde
Scéna ze 3. dějství premiérové inscenace Tristana a Isoldy (Angelo Quaglio, 1865)
Základní informace
Žánr	„akce“ („Handlung“)
Skladatel	Richard Wagner
Libretista	Richard Wagner
Počet dějství	3
Originální jazyk	němčina
Literární předloha	Gottfried von Straßburg: Tristan
Datum vzniku	1857–1859
Premiéra	10. června 1865, Mnichov, Königliches Hof- und Nationaltheater
Česká premiéra	30. dubna 1886, Praha, Stavovské divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tristan a Isolda (Tristan und Isolde) je opera, nebo také všeumělecké dílo Richarda Wagnera. Opera má tři jednání a je napsaná na námět německého libreta samotným skladatelem. Libreto vychází z románu Gottfrieda von Strassburga - Tristan (úprava středověké legendy Tristan and Iseult). Opera byla zkomponována v letech 1857-1859 a premiéry se dočkala v Mnichově dne 10.6. 1865 pod taktovkou Hanse von Bülowa. Podnětem ke vzniku opery byly city, které choval Wagner k Mathilde Wesendonck, a také filosofie Arthura Schopenhauera, se kterou ho seznámil jeho přítel Georg Herwegh roku 1854 - tehdy začal psát libreto.

O Tristanovi a Isoldě se často mluví jako o mezníku ve vývoji západní hudby a to díky originálním a na svou dobu nečekaným harmonickým spojům i instrumentací (užívání nástrojů). Během celé opery Wagner pozoruhodně využívá barevného rozsahu orchestru, harmonie i polyfonie a to s volností, jež u jeho předchozích děl lze nalézt jen vzácně. První akord, tzv. tristanovský (F-H-Dis-Gis; leitmotiv Tristana), je významný svým odklonem od klasické harmonie, když je rozveden dále do dalšího disonantního akordu. V průběhu celé opery takto Wagner používá harmonických průtahů. Ty nejsou až do konce třetího dějství rozvedeny.

Tonalita opery měla obrovský dopad na západní klasickou hudbu (stejně tak v opeře Prsten Nibelungův) a ovlivnila spoustu dalších skladatelů, např. Gustava Mahlera, Richarda Strausse nebo Karla Szymanowského. Využití barev orchestru také později ovlivnilo i filmovou hudbu.