Uran (planeta)

Uran
Uran na snímku sondy Voyager 2 (1986)
Symbol planety
Elementy dráhy (Ekvinokcium J2000,0)
Velká poloosa	2 870 972 220 km 19,191 263 93 au
Obvod oběžné dráhy	18,049×109 km 120,515 au
Výstřednost	0,047 167 71
Perihel	2 735 555 035 km 18,286 055 96 au
Afel	3 006 389 405 km 20,096 471 90 au
Perioda (oběžná doba)	30 708,16 d (84,07 a)
Synodická perioda	369,65 d
Orbitální rychlost
- minimální	6,485 km/s
- průměrná	6,795 km/s
- maximální	7,128 km/s
Sklon dráhy
- k ekliptice	0,769 86°
- ke slunečnímu rovníku	6,48°
Délka vzestupného uzlu	74,229 88°
Argument šířky perihelu	96,734 36°
Počet přirozených satelitů	27
Fyzikální charakteristiky
Rovníkový průměr	51 118 km (4,007 Zemí)
Polární průměr	49 946 km (3,929 Zemí)
Zploštění	0,0229
Povrch	8,084×109 km² (15,849 Zemí)
Objem	6,834×1013 km³ (63,086 Zemí)
Hmotnost	8,6832×1025 kg (14,536 Zemí)
Průměrná hustota	1,270 g/cm³
Gravitace na rovníku	8,69 m/s² (0,886 G)
Úniková rychlost	21,29 km/s
Perioda rotace	0,718 d
Rychlost rotace	9315,08 km/h (na rovníku)
Sklon rotační osy	97,77°
Rektascenze severního pólu	257,31° (17 h 9 min 15 s)
Deklinace	-15,175°
Albedo	0,51
Povrchová teplota
- minimální	55[pozn. 1] K
- průměrná	68 K
- maximální	? K
Charakteristiky atmosféry
Atmosférický tlak	120 kPa
Vodík	83 %
Helium	15 %
Metan	1,99 %
Amoniak	0,01 %
Ethan	0,00025 %
Acetylen	0,00001 %
Oxid uhelnatý	stopová množství

Uran (latinsky Uranus) je sedmá planeta od Slunce, třetí největší a čtvrtá nejhmotnější planeta ve sluneční soustavě. Řadí se mezi plynné obry a společně s Neptunem i mezi tzv. ledové obry. Jméno má po řeckém bohu Úranovi, bohu nebes. Symboly planety Uran je znak ♅ (užívaný v astrologii) nebo (užívaný v astronomii). I přes to, že je možné Uran za příznivých podmínek pozorovat pouhým okem na noční obloze, nebyl antickými astronomy rozpoznán jako planeta, ale byl považován za hvězdu kvůli pomalé rychlosti a slabé záři.^[1] Objev Uranu ohlásil William Herschel 13. března 1781, čímž poprvé v moderní době posunul známé hranice sluneční soustavy.

Chemickým složením se Uran podobá Neptunu. Obě planety mají rozdílné zastoupení plynů oproti Jupiteru či Saturnu. Přesto je atmosféra Uranu složením podobná atmosféře Jupiteru či Saturnu. Tvoří ji převážně plynné formy vodíku a hélia, ale obsahuje i výrazný podíl vody, čpavku či metanu se stopami uhlovodíků.^[2] Atmosféra Uranu je nejchladnější atmosférou ve sluneční soustavě, minimální teploty se pohybují okolo −224 °C. Její struktura je vrstevnatá: v nejnižších patrech se nacházejí mraky vody, ve svrchních patrech mraky tvořené především metanem.^[2] Sama planeta je nejspíše složena především z ledu a kamení.^[3]

Podobně jako další plynné planety má i Uran planetární prstence, magnetosféru a obíhá ho řada měsíců. Zvláštností Uranu je sklon jeho rotační osy: osa leží téměř v rovině, ve které planeta obíhá. Severní a jižní pól se proto nacházejí v oblastech, jež jsou u jiných planet charakteristické pro rovník.^[4] Při pohledu ze Země se proto občas stane, že se prstence Uranu jeví jako terč s Uranem ve středu.

Když v roce 1986 kolem Uranu proletěla sonda Voyager 2, nepozorovala v atmosféře planety žádné větší množství mračen a bouřkových systémů, což je typické pro jiné plynné obry.^[4] Pozemská pozorování však přinesla náznaky sezónních změn počasí, s čímž souvisí i větry vanoucí v atmosféře. Ty mohou dosahovat rychlosti až 900 km/h.^[5]

Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „pozn.“, ale neexistuje příslušná značka <references group="pozn."/>