Technika

Slovo Technika pochází z řeckého slova τεχνη/techné, jehož význam je blízký slovům dovednost, řemeslo nebo umění. Technika může v češtině znamenat:^[1]

1. souhrnné označení pro nástroje, zařízení a postupy, které se používají při práci, nejčastěji při výrobě (např. manipulační technika, řezací technika, obráběcí technika)
2. souhrnné označení pro stroje využívané při určité činnosti (např. vojenská technika, těžká technika)
3. způsob nebo postup provádění určité činnosti (např. taneční technika, technika barvení, technika mluvení, řemeslné techniky)
4. získaná odborná dovednost člověka (např. fotbalová technika)

Přetrvává i používání prvního významu v širším pojetí jakožto celých oborů^[2] realizujících aplikace poznatků přírodních věd^[3] v průmyslu, dopravě apod. (elektrotechnika, Ústav technické a experimentální fyziky).

Školní předmět na základních nebo středních školách, který se technikou (v prvním a druhém významu) zabývá, se nazývá Technická výchova. Vysoké školy zabývající se technickými obory se dříve souhrnně označovaly jako polytechnika, slovo technika často mají ve svém názvu i v současnosti (České vysoké učení technické).