Kolokace

Kolokace (od lat. collocare, spolu-umístit), též slovní spojení je spojení více slov, která spolu souvisejí gramaticky i sémanticky a vytvářejí víceslovné pojmenování. Tvoří tak podobně jako slovo lexikální jednotku. Kolokabilita je schopnost souvýskytu lexikálních jednotek v sémanticky platných čili smysluplných celcích prostřednictvím kolokačního paradigmatu (vzoru) a je přímo měřitelná výskytem slovního spojení v jazykovém korpusu. Slova umožňující pouze jediný souvýskyt se nazývají monokolokabilní (např. „tratoliště“ lze použít pouze ve spojení se slovem „krev“, „tratoliště krve“). Kolokace je obtížné sémanticky definovat a třídit, protože jsou hraničním jevem mezi lexikální a gramatickou rovinou.

Rozlišujeme kolokace ustálené (sousloví) a neustálené:

• ustálené, systémové kolokace jsou součástí systému a z paměti jsou jen vybavované;
• neustálené, textové kolokace jsou tvořené ad hoc, jsou to autorské kombinace vznikající podle momentální potřeby.^[1]